Psal se rok 1861..
Byla neděle, slunce bylo za mraky, venku ani noha. Seděl jsem ve svém dřevěném křesle a v rukou jsem držel svou novou knihu s neobvyklým názvem. Báje a pověsti slovanské. Od, pro mě nového autora, Karla Jaromíra Erbena. Sotva jsem se stihl začíst, zavolala na mě mamka: ,,Jirko, oběd už je na stole! ´´ Položil jsem opatrně knihu a šel jsem se najíst. Nebyli jsme moc bohatí, ale nám to nikdy nevadilo. Jsme spokojeni s tím, co máme, a vážíme si toho. Oběd byl skvělý jako vždy. Hned, jak jsem dojedl, vrátil jsem se zpět ke své knize. Kniha mě velmi zaujala, a proto jsem ji přečetl ještě tu noc.
Ráno, kdy už ustoupili moje noční sny plné děje z knihy, vyrazil jsem do školy. Byla to malotřídka v Doubravicích. Zrovna jsme probírali český jazyk a pan učitel se nás ptal, co jsme naposledy četli. Neváhal jsem a pochlubil jsem se svou četbou. Pan učitel se zamyslel a řekl: ,,Erben říkáš? Tak toho, milé děti, já osobně znám, protože Karel Jaromír Erben se narodil ve vedlejší vesnici, v Miletíně. ´´ Nemohl jsem tomu uvěřit. Napadla mě myšlenka, že bych se mohl do Miletína vydat a pokusit se se svým idolem seznámit. Celé dopoledne jsem už nemyslel na nic jiného.
Po škole jsem si doma vzal kousek chleba na cestu a vyrazil jsem směrem na Miletín. Cesta byla dlouhá, přes pole. Do Miletína jsem dorazil až za soumraku. Hned jsem začal hledat na dveřích místních chalup jeho jméno, ale nikde žádný Erben. Podíval jsem se tedy do své knihy a zjistil jsem, že ten, koho hledám, se nejmenuje Erben, nýbrž Erban. Poté už jsem jeho dům našel, ale nikdo nebyl doma. Nakouknul jsem tedy do zahrady, kde seděl na pohled starý muž. Neváhal jsem a zdvořile jsem se zeptal:,, Dobrý den, vy jste pan Erben? ´´ A on odpověděl: ,,Ne, já jsem Jan Erban, otec Karla Erbana, nebo jak si on sám říká Erbena. Co bys od něj potřeboval?. ´´ ,,Moc se mi líbí jeho tvorba a bylo by mi ctí se s ním seznámit, ´´ odvětil jsem. ,,Tak to máš štěstí, hochu, protože by měl každou chvíli dorazit, ´´ řekl s úsměvem pan Erban. Byl jsem v šoku. Cítil jsem v sobě štěstí, ale zároveň nervozitu. ,,Co když se mnou nebude chtít mluvit? Co když se mu nebudu líbit? Je to vůbec hodný člověk? ´´ pomyslel jsem si. Než jsem si však stihnul cokoliv promyslet, někdo vstoupil do zahrady. ,,To je on, ´´ pomyslel jsem si. Představoval jsem si ho trochu jako nadlidskou bytost, ale ve skutečnosti to byl vcelku nevýrazný muž, s brýlemi a vousy. ,,Dobrý den, pane, ´´ pozdravil jsem. ,, Ahoj, chlapče, co bys rád? ´´zeptal se. ,,Chtěl jsem Vás poznat a říct Vám, že jste skvělý spisovatel, ´´ řekl jsem rozklepaným hlasem. ,,To mi lichotíš. Pojď, něco ti ukážu. ´´ Zavedl mě do malinkatého pokoje, kde byl jen stůl a na něm pár svíček. ,,Tak tady vznikají všechna má díla, ´´ slavnostně oznámil. Kdyby existoval fotoaparát, který by fotografoval barevně, vyfotil bych si to. Zničehonic se začal Erben rozhlížet, jako by něco hledal. ,,Tady to je! ´´ řekl po chvilce a v ruce držel nějaké kusy papírů.
,, Jaké je vlastně tvé jméno? ´´ zeptal se Erben.,, Jmenuji se Jirka, Jirka Pohorský,´´odvětil. „Dobře, Jirko. Abys neodešel s prázdnou, předám ti toto vydání mé nehotové Kytice. Přečti si ji a zítra mi řekneš svůj názor a co bys vylepšil, ano? ´´ zeptal se. ,,Dobře, ´´ odpověděl Jirka, rozloučil se a šel domů. Dorazil pozdě v noci, ale ani to ho neodradilo od čtení jeho nové knihy. Sedl si a začal číst:
Již jedenáctá odbila,
a lampa ještě svítila,
a lampa ještě hořela,
co nad klekadlem visela…
Kohout zakokrhal a stále unavený Jirka vstával do školy. ,,Už se nemůžu dočkat, až své myšlenky předám panu Erbenovi, ´´pomyslel si Jirka. Škola utekla rychle a Jirka vyrazil zpět do Miletína, kde ho už pan Erben vyhlížel. ,,Ahoj Jirko, tak co říkáš na Kytici? ´´zeptal se. ,, Dobrý den, je skvělá, ale mám pár návrhů, co by ji mohlo vylepšit, ´´ odpověděl. ,,Poslouchám, ´´oznámil Erben. ,, Napadlo mě, zda by nebyla lepší Svatební košile než původní Svatební kytice. Také by se mohla jmenovat vaše ježibaba Polednice, když chodí v poledne. Co si o tom myslíte? ´´zeptal se Jirka. ,,Jirko, musím říct, že jsi mě velmi překvapil. Myslím si, že díky tobě bude Kytice dokonalá. Tvoje nápady se mi líbí a myslím, že jednou z tebe bude skvělý spisovatel. ´´
Autor: Michal Hamtil
Ilustrace: Jáchym Žáček
Ilustrace: Jáchym Žáček
Ilustrace: Jáchym Žáček, překreslené foto k filmu Kytice
