Pyšná princezna

Bylo, nebylo, před dávnými časy, když bylo na celém širém světě jen pár království. V tom, o kterém budu vyprávět, vládl jeden král, který měl jednu dceru. Toto království se jmenovalo Království světla, poněvadž tam celé věky svítilo jen slunce. A protože král měl jen jednu dceru, dopřál jí vše, co si přála. Princezna byla totiž velice rozmazlená, líná a pyšná. Neustále všem kolem sebe poroučela a stěžovala si. Jednoho dne si princezna usmyslela, že slunce moc pálí a moc hřeje. S tím ale král nemohl nic udělat. Tak se princezna rozzlobila a začala pokřikovat na slunce: "Ty hloupé slunce, nemůžeš někam zmizet!?" Takové pokřikování na slunce pokračovalo několik dní, až to krále a ostatní přestalo bavit. Král rázně princezně vysvětlil, že není schopen slunce přesunout nebo odvolat. Poté navrhl, že by si princezna měla vyzkoušet život normálního poddaného, který nemá čas řešit takové hlouposti. Král princezně naštvaně doporučil, že pokud nechce slunce, může se vydat do Měsíčního království, kde slunce nesvítí. Namyšlená princezna si znechuceně sbalila věci a vydala se na cestu. Spolu s ní cestovali bílý kůň a malý černoušek Ernesto. Ernesto se uměl vyznat v mapách, a proto se rozhodl, ačkoliv princeznu neměl zrovna rád, že jí pomůže jakožto navigátor. Nejdříve šli po prašné cestě, poté po lesní cestě a pokračovali dál a dál. Po šesti dnech cesty na jih se zastavili u velké chaty. Ernesto uvázal koně ke kůlu u chaty a poté otevřel dveře. Uvnitř byla spousta lidí a podle Ernestovy dedukce se právě nacházeli u hospody. Ernesto se vrátil pro princeznu a spolu vešli dovnitř. Ernesto usedl k baru a zeptal se hospodského, jestli jsou stále v Království světla. Hospodský se na Ernesta nechápavě podíval. Ernesto se ho zeptal ještě jednou, ale hospodský mu nerozuměl. Ernesto se rozhlížel po hospodě, jestli by nemohl najít alespoň nějakou indicii, kde jsou. Najednou se objevil podezřele vypadající muž, který na Princeznu promluvil řečí, které rozuměl Ernesto. Rychle se muže zeptal, kde jsou, v jakém království se nacházejí. Muž odpověděl, že se nacházejí v přístavním království rybářů. Ernesto se muže zeptal, jak se jmenuje. Muž odpověděl: "Jmenuji se Azis a pocházím z Měsíčního království, ze země, kde se odjakživa protínaly noci a dny. Bohužel náš princ nedávno náhle onemocněl a spolu s jeho chorobou přišla i tma. Král nežije už desetiletí, ale kvůli smutku z princovy choroby zemřela i královna. Teď nám vládne její rádce, který je jen pyšný a lakomý. Lidé nemají co jíst, protože tma zabila všechny rostliny. Naše království potřebuje pomoc, ale ještě se nenašel nikdo, kdo by to dokázal. Princezna poprvé v životě ucítila soucit. Hned se Azisovi nabídla, že zkusí pomoct. Princezna se tedy spolu s Ernestem a Azisem vydala do přístavu, odkud pluli do Měsíčního království. Plavba se princezně zdála nekonečná, ale po dvaceti dnech se ocitli v přístavu Měsíčního království. Když přicestovali do téměř prázdného královského paláce, Azis se vyděsil. Lidé svrhli rádce a vydrancovali královské zásoby. Azis se rozběhl do princova pokoje. Princ Ležel v posteli a vedle něj seděla jeho bývalá chůva. Podívala se na Azise a řekla: "Jsi zpátky, Azisi. Našel jsi pomoc? " Azis odpověděl, že ano. Princezna vyšla na balkon princova pokoje a prosila slunce, ať se vrátí. Slunce slíbilo, že se vrátí jen tehdy, když princezna zasadí a nechá na zahradě vyrůst 24 stromů. Princezna se zeptala, proč slunce chce, aby sázela stromy. Slunce odpovědělo: „Minulý král kácel a zapaloval lesy kvůli tomu, že neměl rád zvěř, nenáviděl zvířata. Chci, abys zasadila nové lesy, ale vše začíná zde u paláce.“ Slunce poté princezně darovalo pár semínek. Ze začátku princeznu bavilo stromy sázet a zalévat. Vysadila všech 24 stromů a jejich semena již pomalu začala klíčit. Jenže když je někdo tak rozmazlený, líný a pyšný jako princezna, nic ho nebaví dlouho. Zanedlouho začalo princeznu zalévání nudit, počala to proto šidit a zalévala jen polovinu stromů. Kouzelná semena rostla velice rychle, a tak za necelých 14 dní vyrostly stromy do své plné výšky. Problém byl, že jich takto vyrostlo pouze 12... Jakmile to slunce zjistilo, nerozzlobilo se a s překvapivým klidem řeklo: "Vyrostlo ti jen 12 stromů, tak já budu na vaší obloze svítit jen 12 hodin denně. Zbylých 12 hodin bude tma a na obloze budou svítit hvězdy, které normálně přesvicuji, a měsíc bude o mnoho zářivější." Od té doby v království opět začalo na půl dne svítit slunce. Princ se ze své nemoci vyléčil a zanedlouho se s princeznou i oženil. Princezna vysázela nové lesy a zachránila tak Měsíční království, ze kterého se zanedlouho stalo Království lesů.


Autor: Lukáš Paskovský