Co dělají učitelé, když neučí?
Během zimních měsíců jsme absolvovali několik školení, jejichž cílem bylo zefektivnění práce s využitím nových metod výuky, hodnocení a komunikace.
Z názvů školení „Práce s diferencovanou třídou, Cesta pedagogického hrdiny nebo Rozvoj osobnosti pedagoga a zásady efektivní komunikace“ vyplývá, na co se upíná pozornost odborníků a na co je kladen důraz v moderním vzdělávání. V každém třídním kolektivu jsou mezi žáky rozdíly různého charakteru. Jak s takovou skupinou mladých lidí pracovat, aby rozdílnost nebyla hlavním rysem, aby si ji žáci nepřipouštěli a aby na ni ani sám učitel neupozorňoval? To je jeden ze stěžejních cílů vedoucích k vytvoření dobré atmosféry ve třídě. K dalším důležitým otázkám patří správná a úspěšná komunikace vyučujícího se svými kolegy, žáky a jejich rodiči. Tolerance, pochopení druhé strany, vzájemný respekt a přizpůsobení se nárokům a očekáváním účastníků komunikace je důležitý aspekt úspěšné, užitečné a kvalitní komunikace, zvlášť v této době komunikace elektronické, virtuální, asynchronní. Účastníkům vzdělávání, ale i veřejnosti je zcela jasné, že škola, a především učitelé, se podílejí na formování osobností žáků, studentů. Je nutné, aby učitelé přicházeli s novými formami, metodami a způsoby práce, aby se v rámci třídy vytvářelo příjemné klima, aby sami žáci mohli ovlivňovat směr výuky, aby byli součástí aktivního přístupu ke znalostem a dovednostem, aby je vzdělávání bavilo a aby se do školy těšili.
Toto jsou úkoly a cíle, s kterými se pedagogové potýkají ve své profesi každodenně. Musí procházet sebereflexí, zkoušet nové a inspirativní věci, nebát se experimentu, být otevření názorům druhých, být přizpůsobiví a stále se učit a vzdělávat se stejně jako jejich žáci.
Mgr. Barbora Herciková, učitelka