Jely jsme si jen zahrát a vyhrály jsme!
Poprvé společně vyjely zahrát si futsal a hned se radovaly z vítězství. Takový sportovní start zažil dívčí futsalový tým naší školy ve složení: Adéla Jehličková IV. r. (č. 1 brankářka), Nina Dienstbierová IV. r. (č. 9 obrana), Julie Nykodýmová MM2 (č. 6 obrana), Lenka Beránková MM1 (č. 12 útočnice) a Markéta Jehličková MM2 (č. 7 útočnice a kapitánka).
Poslední dvě jmenované aktivně hrají fotbal i mimo školu, a tak byly školnímu týmu na středoškolském turnaji ve futsalu dívek v Praze 1. listopadu 2013 oporou. V rozhovoru s nimi jsme zjistili, nejenže mezi sebou soupeřila tři družstva po pěti hráčkách, a tudíž naše dívky nemohly střídat, ale i jejich pocity.
Jak dlouho hrajete futsal ve škole?
Markéta: Vůbec, jely jsme si zahrát až tam, poprvé společně. Já s Lenkou hrajeme fotbal, ale třeba Julie tančí. I tak holky bojovaly naplno. Ve škole jsou vůbec šikovné holky a přitom nikam nejezdí soutěžit.
Lenka: Měly jsme naději v holkách, které fotbal hrají. Ten den ráno jsme se dozvěděla, že je nás málo, a nebudeme moct střídat. Říkala jsem si, jestli to udýcháme.
A udýchaly jste to?
Markéta: Adéla byla v bráně a my jsme se držely v půlce. S Lenkou jsme z fotbalu zvyklé udýchat devadesát minut. Když to bylo čtyři – nula, uklidnily jsme se.
Lenka: Udýchaly jsme to i díky velikosti hřiště. Futsalové je normálně větší.
Bylo vás málo a ještě jste společně hrály poprvé. Jakou jste zvolily strategii?
Markéta: Bylo nás nejméně v týmu. I proto nám pan profesor Roubíček dohodl, abychom hrály první a poslední a získal nám tak čas na vydýchání. Rozhodly jsme se pro strategii čekání na breaky, abychom zbytečně neběhaly a hlavně jsme bránily. Vím, že to nebyl příliš hezký fotbal na pohled, ale musely jsme.
Takže trenér Martin Roubíček vám byl dobrou oporou?
Lenka: Velkou oporou. Motivoval nás dalším výjezdem, i když na začátku třeba úplně nevěřil, že vyhrajeme. Fandil nám i kritizoval.
Markéta: Byl nám oporou i psychickou, když jsme se dostaly do konfliktu s místním týmem. Domácí zkrátka chtěly vyhrát za každou cenu. My jsme si přijely zahrát, stejně jako třetí tým, a měly jsme radost, že jsme i v oslabení a po brzkém ranním vstávání vyhrály. Chci za to poděkovat holkám, bez týmové práce a dobrých přihrávek bych góly nedala.
Držím palce do krajského kola!
Olga Havránková